Když mi bylo patnáct nebo šestnáct let, tak jsem se opravdu hodně těšila na to, až mi bude osmnáct let. Hádáte proč? A to hlavně z toho důvodu, že už konečně si budu moct udělat řidičský průkaz. Protože mám totiž o tři roky starší sourozence, kteří jsou dvojčata. Takže oni dva už měli ze začátku ihned řidičský průkaz, když jim padl osmnáctý rok života. Ani nevíte, jak já jsem jim záviděla. Opravdu hodně mě to štvalo, protože ti dva bratři si ze mě ještě dělali srandu, že já řidičák ani neudělám. Ani nevíte, jak moc mi to drásalo nervy a jak moc jsem si přála řidičský průkaz.
Nakonec to všechno dopadlo tak, že moji bratři si ze mě dělali srandu a utahovali si ze mě, že mě budou vždycky brát auto a že mě nahlásit na policii, abych nemohla řídit. Samozřejmě, že si vždycky bratři dělali ze mě srandu. Ale teď vážně. Podle mého názoru by každý člověk chtěl mít automobil. A to hlavně z toho důvodu, že je to velice praktické. Protože ten, kdo má automobil, tak je takový více volnější. Může si vždycky kamkoliv a kdykoliv se mu zachce jet a podívat se tam. Protože si vzpomínám na sebe, když jsem potřebovala třeba někam k lékaři nebo jsem se potřebovala někam objednat.
A protože bydlím na vesnici, takže jsem se vždycky musela spoléhat na autobusy. Musela jsem musela říct lékařce anebo své kosmetičce, že můžu pouze tyto časy, kdy mi jede autobus. Kolikrát se mi stalo, že bohužel tento čas, kdy jede autobus, nikomu nevyhovoval, takže jsem měla smůlu a musela jsem třeba čekat týden navíc, než na mě přijde řada. A tady jde alespoň vidět, jak je automobil opravdu perfektní. Nikdy ale nezapomeňte řídit opravdu opatrně a přesně a koukejte na značky. Já vím, že se to stále opakuje, ale když člověk si vše poctivě opakuje, tak mu to déle vydrží v hlavě a o to tady jde. Zapamatovat si to.